Diskuse
Co přinesla diskuse o Olšanském náměstí?
Tohle nikdy nebude náměstím.
4.2.2015 02:21 vložil Radek
Náměstí je prostor, který vznikal v historických epochách vývoje sídel tak, že plnilo centrální funkci, kolem které se postupně budovala zástavba. Tady zástavba již je, dost hrozná, studená jak psí čumák a ve stylu doby, která náměstí nevytvářela a jakékoliv pokusy do ní dodatečně naroubovat náměstí skončí jako nepřirozený zmetek, protože půjde jen o spojování nespojitelného. Skončí to nevalně jako pokusy o náměstí v 70.-80. letech v sídlištní zástavbě, kdy mezi panelovými domy byla plocha, kde stála nějaká veřejná stavba (většinou nákupní středisko, zde Olšanka), kolem nějaké kytky, vydlážděná plocha, socha a nikdy to jako náměstí nepůsobilo. Takže to vždy bude působit jen jako dopravní uzel. Nebo to uzel nebude ale potom kudy se bude projíždět Žižkovem? Uzavřeme Seifertovu, Jičínskou, Olšanskou, Ondříčkovu, Kubelíkovu? Podle mého to spíš je na nějaký kompromis mezi náměstím a dopravou. Např. zúžit stávající dopravní tepnu včetně Olšanské třídy, na takto získaném pásu mít široký bulvár pro pěší (oddělený alejemi od silnice), kde by byly obchody, restaurace, lavičky, apod.
Musí být konec tunelu v nedohlednu?
3.2.2015 17:48 vložil I. Nesládek
K pozvánce na diskusi o Olšanském náměstí jsem napsal poznámku s názvem "Že by světélko na konci tunelu?", ve které jsem vyjádřil naději, že tato diskuse přispěje k tomu, aby příslušné orgány samosprávy i státní správy v rámci svých kompetencí konečně začaly postupovat tak, aby to umožnilo nápravu současného neutěšeného stavu této lokality, k čemuž mají ideální příležitost v rámci probíhající přípravy Metropolitního územního plánu hlavního města Prahy. Po diskusi, jíž jsem byl osobně přítomen, to však vypadá tak, že v dohledné době se nic takového nestane. Světélko se tedy neobjevilo a konec tunelu tak zůstává i nadále v nedohlednu, i když by nemusel.
Průběh diskuse sice ukázal, že jak na úrovni městské části, tak na úrovni města, existuje pocit, že s touto lokalitou by se mělo "něco udělat", ale že na žádné z těchto úrovní neexistuje ani ta nejzákladnější představa, co by to vlastně mělo být. Výběr přitom není velký - jsou totiž pouze dvě možnosti. Jednou z nich je, že dominantním prvkem této lokality zůstane křižovatka poměrně frekventovaných komunikací, druhou pak je obnova nebo lépe řečeno znovuvytvoření náměstí se vším, co k němu patří. V obou případech by však současný neutěšený stav této lokality měl být napraven, přičemž je samozřejmě jasné, že v prvním případě by náprava musela vypadat zcela jinak než v případě druhém. O tom, zda křižovatka nebo náměstí, by měla rozhodnout městská část. Ta však v této věci nemá jasno a navíc, jak vyplynulo z průběhu diskuse, vidí své priority na jiných místech Žižkova, takže tohoto rozhodnutí se zřejmě v dohledné době nedočkáme.
V rámci diskuse bylo konstatováno, že lokalita kolem Olšanského náměstí je řešitelná dvoukolovou urbanisticko-architektonickou soutěží, která ovšem bude mít smysl jen tehdy, bude-li velmi kvalitně formulováno její zadání. Vypracování takového kvalitního zadání však není možné, pokud nebude rozhodnuto mezi křižovatkou a náměstím. Pro křižovatku a její okolí by totiž nepochybně muselo být formulováno jiné zadání než pro náměstí.
Vypracování koncepčního řešení budoucí podoby této lokality dále naráží na typickou současnou otázku, a sice kdo to zaplatí. Že by to byla městská část, o tom lze celkem úspěšně pochybovat, když již v rámci víceméně nezávazné diskuse padlo z její strany upozornění, že většina pozemků, jichž by se toto koncepční řešení týkalo, není v jejím vlastnictví, ale ve vlastnictví města. Jeho prioritami jsou však logicky především záležitosti celoměstského významu, mezi které - ať se nám to líbí nebo nelíbí - ta či ona podoba lokality kolem Olšanského náměstí nepochybně nepatří. Financování nákladů na koncepční řešení budoucí podoby této lokality z celoměstského rozpočtu zůstane tak zřejmě pouze zbožným přáním.
Mohlo by se tedy zdát, že současná podoba lokality kolem Olšanského náměstí vydrží ještě hodně dlouho, být to tak ale nemusí. Je přece známo, že tam, kde se veřejná správa na úrovni státu, kraje nebo obce nedokáže ať již z jakéhokoliv důvodu vypořádat s nějakým problémem, otevírá se prostor pro soukromé iniciativy buď neziskového nebo komerčního charakteru. Ze strany veřejné správy je pak potřebné pouze tolik, aby umožnila těmto iniciativám se rozvinout nebo alespoň aby těmto iniciativám neházela klacky pod nohy. V případě lokality kolem Olšanského náměstí by mohl být aplikován tento postup:
1) Městská část by měla uspořádat anketu, ve které by se měla dotázat občanů, zda si přejí znovuvytvoření Olšanského náměstí se vším, co k tomu patří, nebo nikoliv. K provedení takové ankety by stačilo otisknout jeden výstižně informativní článek v novinách, které městská část vydává, a to společně s anketním lístkem pro odpovědi. Článek s anketním lístkem by mohl být v těchto novinách uveřejněn i opakovaně. Tatáž anketa by měla být souběžně uspořádána také na internetu.
2) Vyslovila-li by se většina účastníků ankety pro znovuvytvoření náměstí, měla by městská část v dalších krocích prosazovat variantu "náměstí". V opačném případě by měla prosazovat variantu "křižovatka".
3) Podle vítězné varianty by městská část měla v lokalitě Olšanského náměstí přesně vymezit pozemky, na kterých by mohla být provedena změna jejich dosavadního využití. V případě varianty "náměstí" by se přitom zřejmě jednalo o více pozemků a jinak situovaných než v případě varianty "křižovatka".
4) Městská část by měla ve spolupráci s městem zabezpečit, aby dotčené pozemky byly v připravovaném metropolitním územním plánu zahrnuty do takové kategorie, která provedení budoucích změn umožní.
5) Městská část by měla ve spolupráci s městem stanovit regulační prvky budoucího plošného a prostorového uspořádání na dotčených pozemcích.
6) Městská část by měla ve spolupráci s městem stanovit přijatelné podmínky, za kterých bude možné, aby s využitím těch z dotčených pozemků, které jsou ve vlastnictví městské části nebo města, mohl ve svém případném záměru počítat i soukromý subjekt.
Byl-li by aplikován tento postup, nebyl by vznik budoucí podoby lokality kolem Olšanského náměstí hlavně časově závislý na tom, kdy městská část a město dospějí k nějaké představě o tom, co se vlastně s touto lokalitou má udělat nebo kdo, co a proč má v té souvislosti zaplatit. Tímto postupem by totiž byla vytvořena situace, ve které by již bylo pro soukromé subjekty zajímavé se v této lokalitě angažovat, a to zejména s ohledem na to, že nedaleko centra města se taková příležitost jinde již prakticky nenachází. Lze tedy předpokládat, že příslušné návrhy na budoucí podobu a využití vymezených pozemků by přicházely právě od soukromých subjektů. Městská část i město by pak měly v rámci územního a stavebního řízení dostatek možností ovlivnit podobu těchto návrhů tak, aby odpovídaly podmínkám stanoveným v procesu územního plánování. Současně by odpadla i zjevně docela klíčová otázka financování. Náklady na aplikaci výše popsaného postupu by na straně jak městské části tak města byly relativně minimální a soukromé subjekty by si náklady na vypracování svých návrhů hradily samy.
Závěrem nezbývá než doufat, že se výše uvedený návrh možného postupu dostane k odpovědným představitelům městské části a hlavně že se jím také budou opravdu vážně zabývat.
Průběh diskuse sice ukázal, že jak na úrovni městské části, tak na úrovni města, existuje pocit, že s touto lokalitou by se mělo "něco udělat", ale že na žádné z těchto úrovní neexistuje ani ta nejzákladnější představa, co by to vlastně mělo být. Výběr přitom není velký - jsou totiž pouze dvě možnosti. Jednou z nich je, že dominantním prvkem této lokality zůstane křižovatka poměrně frekventovaných komunikací, druhou pak je obnova nebo lépe řečeno znovuvytvoření náměstí se vším, co k němu patří. V obou případech by však současný neutěšený stav této lokality měl být napraven, přičemž je samozřejmě jasné, že v prvním případě by náprava musela vypadat zcela jinak než v případě druhém. O tom, zda křižovatka nebo náměstí, by měla rozhodnout městská část. Ta však v této věci nemá jasno a navíc, jak vyplynulo z průběhu diskuse, vidí své priority na jiných místech Žižkova, takže tohoto rozhodnutí se zřejmě v dohledné době nedočkáme.
V rámci diskuse bylo konstatováno, že lokalita kolem Olšanského náměstí je řešitelná dvoukolovou urbanisticko-architektonickou soutěží, která ovšem bude mít smysl jen tehdy, bude-li velmi kvalitně formulováno její zadání. Vypracování takového kvalitního zadání však není možné, pokud nebude rozhodnuto mezi křižovatkou a náměstím. Pro křižovatku a její okolí by totiž nepochybně muselo být formulováno jiné zadání než pro náměstí.
Vypracování koncepčního řešení budoucí podoby této lokality dále naráží na typickou současnou otázku, a sice kdo to zaplatí. Že by to byla městská část, o tom lze celkem úspěšně pochybovat, když již v rámci víceméně nezávazné diskuse padlo z její strany upozornění, že většina pozemků, jichž by se toto koncepční řešení týkalo, není v jejím vlastnictví, ale ve vlastnictví města. Jeho prioritami jsou však logicky především záležitosti celoměstského významu, mezi které - ať se nám to líbí nebo nelíbí - ta či ona podoba lokality kolem Olšanského náměstí nepochybně nepatří. Financování nákladů na koncepční řešení budoucí podoby této lokality z celoměstského rozpočtu zůstane tak zřejmě pouze zbožným přáním.
Mohlo by se tedy zdát, že současná podoba lokality kolem Olšanského náměstí vydrží ještě hodně dlouho, být to tak ale nemusí. Je přece známo, že tam, kde se veřejná správa na úrovni státu, kraje nebo obce nedokáže ať již z jakéhokoliv důvodu vypořádat s nějakým problémem, otevírá se prostor pro soukromé iniciativy buď neziskového nebo komerčního charakteru. Ze strany veřejné správy je pak potřebné pouze tolik, aby umožnila těmto iniciativám se rozvinout nebo alespoň aby těmto iniciativám neházela klacky pod nohy. V případě lokality kolem Olšanského náměstí by mohl být aplikován tento postup:
1) Městská část by měla uspořádat anketu, ve které by se měla dotázat občanů, zda si přejí znovuvytvoření Olšanského náměstí se vším, co k tomu patří, nebo nikoliv. K provedení takové ankety by stačilo otisknout jeden výstižně informativní článek v novinách, které městská část vydává, a to společně s anketním lístkem pro odpovědi. Článek s anketním lístkem by mohl být v těchto novinách uveřejněn i opakovaně. Tatáž anketa by měla být souběžně uspořádána také na internetu.
2) Vyslovila-li by se většina účastníků ankety pro znovuvytvoření náměstí, měla by městská část v dalších krocích prosazovat variantu "náměstí". V opačném případě by měla prosazovat variantu "křižovatka".
3) Podle vítězné varianty by městská část měla v lokalitě Olšanského náměstí přesně vymezit pozemky, na kterých by mohla být provedena změna jejich dosavadního využití. V případě varianty "náměstí" by se přitom zřejmě jednalo o více pozemků a jinak situovaných než v případě varianty "křižovatka".
4) Městská část by měla ve spolupráci s městem zabezpečit, aby dotčené pozemky byly v připravovaném metropolitním územním plánu zahrnuty do takové kategorie, která provedení budoucích změn umožní.
5) Městská část by měla ve spolupráci s městem stanovit regulační prvky budoucího plošného a prostorového uspořádání na dotčených pozemcích.
6) Městská část by měla ve spolupráci s městem stanovit přijatelné podmínky, za kterých bude možné, aby s využitím těch z dotčených pozemků, které jsou ve vlastnictví městské části nebo města, mohl ve svém případném záměru počítat i soukromý subjekt.
Byl-li by aplikován tento postup, nebyl by vznik budoucí podoby lokality kolem Olšanského náměstí hlavně časově závislý na tom, kdy městská část a město dospějí k nějaké představě o tom, co se vlastně s touto lokalitou má udělat nebo kdo, co a proč má v té souvislosti zaplatit. Tímto postupem by totiž byla vytvořena situace, ve které by již bylo pro soukromé subjekty zajímavé se v této lokalitě angažovat, a to zejména s ohledem na to, že nedaleko centra města se taková příležitost jinde již prakticky nenachází. Lze tedy předpokládat, že příslušné návrhy na budoucí podobu a využití vymezených pozemků by přicházely právě od soukromých subjektů. Městská část i město by pak měly v rámci územního a stavebního řízení dostatek možností ovlivnit podobu těchto návrhů tak, aby odpovídaly podmínkám stanoveným v procesu územního plánování. Současně by odpadla i zjevně docela klíčová otázka financování. Náklady na aplikaci výše popsaného postupu by na straně jak městské části tak města byly relativně minimální a soukromé subjekty by si náklady na vypracování svých návrhů hradily samy.
Závěrem nezbývá než doufat, že se výše uvedený návrh možného postupu dostane k odpovědným představitelům městské části a hlavně že se jím také budou opravdu vážně zabývat.
Re: Musí být konec tunelu v nedohlednu?
7.2.2015 17:30 vložil zdena
Pane Nesládek zde nejsou žádné pozemky k zastavění. Pokud má pozemek developer snaží se o nejvyšší stavbu, která se tam nehodí. Např. projekt Pod Vítkovem nebo u Viktorky. Kdybyste Vy chtěl postavit hospodu U Zeleného stromu, musel byste požádat Magistrát o změnu svých pozemků na stavební a přidat dokumentaci s návrhem stavby.
Re: Re: Musí být konec tunelu v nedohlednu?
8.2.2015 11:38 vložil I. Nesládek
Paní Zdeno, náprava nynějšího neutěšeného stavu lokality kolem Olšanského náměstí nemůže spočívat pouze ve znovuvybudování objektu, který se tam kdysi nacházel, ale tuto otázku je potřebné řešit komplexněji. Základním předpokladem ovšem je, aby to umožňoval územní plán. V tom, který je platný dosud, jsou případnou budoucí nápravou dotčené pozemky zařazeny v takových kategoriích, že to prakticky jakoukoliv stavební aktivitu vylučuje. Pokud má městská část opravdu zájem o to, aby neutěšený stav lokality kolem Olšanského náměstí byl napraven, měla by především zabezpečit, aby v připravovaném metropolitním územním plánu byly tyto pozemky přeřazeny do takových kategorií, které naopak rozumnou a místně přiměřenou stavební aktivitu umožňovat budou.
