Žižkovská náměstí

Dnes, kdy Žižkov už stavebně a komunikačně zcela splynul s Prahou, si asi jen málokdo uvědomí, že ještě na konci 19. století sám patřil mezi největší česká města. Mimo jiné o tom svědčí jeho dvanáct náměstí. V jejich pojmenováních můžeme najít nejen odezvu slavné české minulosti a našich velkých osobností, které si Žižkované ve svém městě rádi připomínali, ale i historii novou, odrážející se v mnohých změnách poplatných aktuální politické situaci doby.

Náměstí Barikád získalo svůj dnešní název v roce 1952 podle barikád postavených tu v květnu 1945 za Pražského povstání. Od svého založení v roce 1904 však neslo pojmenování Perštýnovo. Připomínalo tak slavný moravský šlechtický rod pánů z Pernštejna. Není zcela jisté, zda tehdejší radní měli na mysli určitého člena rodu. V úvahu by snad připadal Vilém z Pernštejna (1435–1521), bohatý a významný šlechtic, nejvyšší hofmistr Českého království. Vzhledem k husitské tradici by to však mohl být i Vilém (žijící na přelomu 14. a 15. století), obdivovatel Husův, nebo Bavor Pernštejn, který se zúčastnil bitev u Ústí a u Tachova, či Jan, přívrženec Jiřího z Poděbrad.
Basilejské náměstí „zdědilo“ svůj název v roce 1932, kdy vzniklo, po nynějším Havlíčkově náměstí. Vychází, ač to snad není na první pohled zřejmé, rovněž z husitských tradic. Ve švýcarském městě Basileji se totiž v letech 1431–1448 konal církevní koncil, na němž česká delegace vedená Prokopem Holým jednala o uznání čtyř pražských artikulí – společného programu husitů. Roku 1436 dosáhla kompromisní dohody známé jako basilejská kompaktáta, jež povolovala v Čechách přijímání pod obojí a konečně umožňovala nastolení kýženého míru.
Centrálním prostorem Žižkova je Havlíčkovo náměstí s radnicí. Od svého vzniku v roce 1875 se jmenovalo Basilejské, v roce 1910 bylo přejmenováno na Havlíčkovo podle českého žurnalisty a spisovatele Karla Havlíčka Borovského (1821–1856), skvělého a statečného vlastence. V této souvislosti byla 16. května 1911 na náměstí před radnicí odhalena Havlíčkova socha od Josefa Strachovského. Během německé okupace byla socha před nacisty ukryta a náměstí přejmenováno (1940–1945) na Husovo, což Němci kupodivu strpěli. Po osvobození se – spolu se sochou – vrátil náměstí i název Havlíčkovo.
Nejmladším žižkovským náměstím, co se týče názvu, je náměstí Winstona Churchilla. Bylo pojmenováno roku 1990 na počest britského státníka, ministerského předsedy Winstona Churchilla (1874–1965), nesmiřitelného bojovníka proti fašismu a komunismu. V roce 2000 mu byla na náměstí vztyčena socha, dílo Ivora Robertse Jonese . Původně (od roku 1935 do 1955) se náměstí jmenovalo U Pensijního ústavu podle ve své době nejvyšší pražské budovy, vystavěné v konstruktivistickém stylu architekty Josefem Havlíčkem a Karlem Honzíkem. Poté až do roku 1977 neslo název Gustava Klimenta. Augustin Kliment (1889–1953) byl komunistický politik, ministr průmyslu. V roce 1977 bylo náměstí nazváno Antonína Zápotockého podle druhého komunistického prezidenta ČSR. V budově Pensijního ústavu se totiž po válce usídlila Ústřední rada odborů a s odbory byla spojena i politická kariéra Antonína Zápotockého (1884–1957). Na náměstí měl i sochu, která byla odstraněna v 90. letech. Jednou z dominant náměstí je budova Vysoké školy ekonomické (založené roku 1953) postavená v letech 1932–1935 pro Odbornou živnostenskou pokračovací školu.
Naopak nejstarší žižkovské náměstí Komenského nese své jméno už od roku 1872. Připomíná světově proslulého pedagoga a filozofa Jana Amose Komenského (1592–1670), posledního biskupa Jednoty bratrské. Tento teolog, humanistický spisovatel, polyhistor uznávaný celou protestantskou Evropou zemřel v exilu po Bílé hoře. Na náměstí byla roku 1873 otevřena jedna z prvních žižkovských škol.
Také Kostnické náměstí nezměnilo svůj název od svého založení roku 1889. Pojmenování se váže k německému městu Kostnice na Rýně, kde byl na koncilu (1414–1418) souzen a roku 1415 upálen Mistr Jan Hus.
Olšanské náměstí se tak jmenuje od roku 1930. Před tím se náměstí nazývalo Radešínovo, podle Viléma z Radešína (či Hradešína), který roku roku 1546 koupil zdejší ves Olšany. Současný název připomíná právě Olšany, zmiňované už roku 1355. Původně patřila ves novoměstskému klášteru sv. Ambrože, za husitských bouří se jí zmocnili novoměstští měšťané. Po řadě soukromých majitelů koupilo zdejší pozemky Staré Město pražské a dalo tu roku 1679 zřídit hřbitov pro oběti morové nákazy. Tehdy také nechali Staroměstští vystavět zdejší kapli sv. Rocha. Po zákazu císaře Josefa II. pohřbívat uvnitř hradeb, se pohřebiště rozrostlo v největší pražské hřbitovy. Vlastní Olšany byly vždy jen malou osadou, v roce 1874 tu existovalo19 domů.
Od roku 1872 existuje Prokopovo náměstí, někdejší největší žižkovské tržiště. Tady bývala první žižkovská radnice i první pošta na Žižkově. Prokop Holý (Veliký), podle něhož je náměstí pojmenováno, byl slavný válečník, po Žižkově smrti vůdce radikálního křídla husitů. Pravděpodobně padl roku 1434 v bratrovražedné bitvě u Lipan.
Sladkovského náměstí vzniklo roku 1890 na místě bývalé usedlosti Reismanka (podle majitele – pražského primátora Jana Reismanna z Riesenberku). Najdeme na něm hned dvě významné žižkovské stavby. Někdejší reálku z roku 1899, ve své době považovanou za nejhezčí školu v Praze, a žižkovský farní chrám sv. Prokopa, postavený v letech 1898–1903 podle plánů architektů Josefa Mockera a Františka Mikše. Náměstí nese jméno dr. Karla Sladkovského (1823–1880), významného českého politika a novináře, radikálního demokrata, jednoho ze zakladatelů mladočeské strany.
V části Žižkova, kde jsou uliční názvy hojně inspirovány hudbou, leží i Škroupovo náměstí, pojmenované tak od roku 1947. Ač by se mohlo zdát, že názvy z hudební sféry by neměly podléhat aktuální situaci, vystřídalo toto nevelké náměstí několik pojmenování. Od roku 1910 se jmenovalo Smetanovo podle hudebního skladatele Bedřicha Smetany (1824–1884), jedné z největších postav české hudby. V době protektorátu (1940–1945) neslo název Sukovo podle skladatele a houslového virtuóza Josefa Suka (1874–1935), člena Českého kvarteta. Po osvobození se na dva roky vrátilo ke jménu Smetanovu, aby po roce 1947, snad už natrvalo, přijalo jméno dirigenta a hudebního skladatele Františka Škroupa (1801–1862), autora první české opery Dráteník a melodie naší národní hymny Kde domov můj.
Název Tachovské náměstí se používá teprve od roku 1958. Předtím (od roku 1875) se tomuto starému žižkovskému náměstí, kde stávala obecní váha, říkalo Žižkovo, podle Jana Žižky z Trocnova. V roce 1889 tu byla postavena jedna z nejstarších městských elektráren v rakouské monarchii. Dnes na náměstí ústí tunel do Karlína vybudovaný v letech 1950–1955. U západočeského města Tachova porazili husité pod velením Prokopa Holého 4. srpna 1427 vojska 4. křížové výpravy a o čtyři roky později uhájili město proti 5. křížové výpravě.
Název Žižkovo náměstí byl v roce 1958 přenesen na původní Kollárovo náměstí (v letech 1904–1947) a později Chelčického náměstí (v letech 1947–1958). Na náměstí stojí známá Střední uměleckoprůmyslová škola, postavená po roce 1925. Jan Žižka z Trocnova (kolem 1360–1424) – „patron“ Žižkova – byl jedním z nejvýznamnějších českých vojevůdců. Vedl husitská vojska do řady bitev, v nichž nikdy nepoznala porážku. Slovenský básník, evangelický kněz Ján Kollár (1793–1852) byl představitelem všeslovanské vzájemnosti v dobách českého národního obrození. Je pohřben na Olšanských hřbitovech. Petr Chelčický (asi 1390–asi 1460) byl autorem teologických spisů náboženský myslitel, z jehož učení vycházela Jednota bratrská.