Jak a proč pokračovat v privatizaci bytového fondu.

Jak a proč pokračovat v privatizaci bytového fondu.

Zastupitel za KSČM pan Ráb rozběhl petiční akci za dokončení privatizace bytů v majetku MČ Prahy 3. Samo téma petiční akce je srozumitelné. Dokončení privatizace bylo v minulosti již několikrát avizováno, avšak argumenty, které zastánci petice uvádějí, považuji za poněkud scestné a zavádějící.

Se zastupitelem za KSČM se shodnu pouze v tom, že současná správa (SKM a.s.) obecního majetku je velmi netransparentní a ze strany opozičních zastupitelů naprosto nekontrolovatelná.
Dále již musím oponovat argumentům tipu „že nájemníci placením nájmu své byty v minulosti dávno zaplatili“. To je  názor z dob naštěstí dávno minulých, a tento koncept vidění světa se neosvědčil. Postupoval by obdobně pan zastupitel i dnes, v případě pronájmu auta,  motorové pily nebo chalupy na léto ? Po určité době by majiteli jen sdělil, že zaplatil na nájmu té které věci dost a považuje ji tím za svou ?
Ale vraťme se k samotným argumentům petice.

• Nájemné se zvýšilo na neúnosnou úroveň, je daleko vyšší, než je třeba pro zajištění provozu a údržby bytu.
Drtivá většina bytových nájemních domů byla a je za demokratických poměrů stavěna jako forma podnikání. Tím se rozumí, že nájemné muselo a musí generovat určitý zisk, který by garantoval návratnost vložené investice. Výše nájemného je ve stabilizovaných demokraciích určována trhem. Skutečnost, že již téměř 18 let si nájemníci užívají  regulované nájemné na úkor těch, kteří neměli to štěstí vlastnit nájemní smlouvu z minulosti a tudíž byli a stále jsou odkázáni na volný trh s nájemním bydlením, nastolilo ve společnosti nerovnoprávný přístup k bydlení jako takovému.

• Nájemné v družstevních bytech v Praze i při nájmu 50 Kč za m2 dostatečně kryje náklady na běžnou i dlouhodobou údržbu.
Zde je naprosto popíráno soukromé vlastnictví, i když se v tomto případě jedná o MČ. V případě družstevního vlastnictví museli sami družstevníci v minulosti investovat na tu dobu nemalé částky do výstavby, v některých případech odpracovat i určitý počet hodin na stavbě nebo družstevní podíl odkoupit.
Stejně tak jako SVJ (Společenství vlastníků jednotek), stavební družstva dnes pouze kryjí provozní náklady a vytvářejí fond oprav. Navíc si však hradí pojistné nemovitosti, správu domu, odměny výboru apod. To už jsou položky, které nájemce nezná. Zde je tedy porovnáváno bydlení nájemní a vlastnické. Což  není to samé.
• Bydlení na Praze 3 musí být rentabilní především pro občany.
Tak opravdu nevím, co tím chtěl autor říci. Slovo rentabilní znamená „výnosný“ nebo „zisk přinášející“.  Když současný majitel bytového fondu Prahy 3 nebo jiní majitelé domů chtějí být „rentabilní“, je to dle autorů petice špatně. Je to něco jako „my můžeme ale vy ne“. To už tady přeci také bylo.
• Radnice ať se stará o to, co přesahuje možnosti občana. Údržba a provoz bytu to není.
Souhlasím s názorem, že stát resp. radnice, je ten nejhorší správce. Jen si kladu otázku, proč KSČM nerazila tuto myšlenku již v době, kdy zde měla všechno pod palcem.
• Správa komunálního majetku není dobrým hospodářem a o naše byty se systematicky nestará.
Souhlasím, ale dodávám, že to pravděpodobně většině občanů vůbec nevadí, v opačném případě by si totiž nemohli zvolit takové zastupitelstvo, které dnes na radnici vládne. Navíc člen KSČM pan Nezpěvák je členem dozorčí rady SKM, proč tedy nevykonává řádně svoji práci? Svojí nečinností se tedy na netransparentnosti a nehospodárnosti také podílí.
• Obec a její zastupitelstvo není schopno dohlédnout potřeby jednotlivých nájemníků, tak zvané odborné posudky pro opravy, údržbu a rekonstrukce jsou často špatným podkladem pro rozhodnutí.
Zde platí  obdobné jako u předešlého bodu

Výše uvedené argumenty jsou předkládány zástupcem extrémní levice, proto se nelze divit, že jsou také extrémně levicové. Bohužel, je to však jediný opoziční zastupitel, který se tohoto tématu chopil. Osobně zastávám názor, že na komunální úrovni nerozhoduje až tak barva dresu toho kterého zastupitele, jako spíše ochota a snaha navrhovat řešení, odkrývat nečisté praktiky a pozadí v našem případě současného vedení radnice Prahy 3. Nyní na radnici vládne většinou pouze jedna strana a z minulosti dobře víme, že to vždy vedlo ke špatným koncům. A to se domnívám i přesto, že ta současná má ve svém názvu „demokratická“. Na Praze 3 naprosto vyprázdněný pojem.
Od pravicově smýšlejícího zastupitele bych k této petici očekával následující nebo podobné požadavky:

• Transparentní a před veřejností zargumentovaný seznam nemovitostí určených k privatizaci. Zdůvodnění proč a jaké nemovitosti zůstávají v majetku MČ (např. sociální malometrážní byty)
• Pro všechny tzv. privatizační vlny stejné finanční i jiné podmínky
• Jasný časový harmonogram celkové privatizace bytového fondu a jeho následné dodržování
• Vstřícný a přístupný způsob privatizace bytového fondu, tím se rozumí privatizace po jednotlivých bytových jednotkách, čemuž by předcházelo takzvané „prohlášení vlastníka nemovitosti“, kdy je do katastru nemovitosti zanesena každá jednotlivá jednotka. Rozumná výše ceny bytu s motivační snížením ceny při rychlé platbě. Možnost splácení kupní ceny po přesně stanovenou dobu. Nájemník, který by neměl zájem byt privatizovat, by dále platil nájemné a byt zůstal v majetku MČ.
• Celý proces privatizace transparentně a průběžně zveřejňovat na webu radnice.

Samotný systém privatizace obecních bytů se mi tak trochu příčí, protože v důsledku zvýhodňuje ty občany, kteří měli dlouhá léta možnost bydlet za regulované nájemné a pak navíc odkoupí byt za naprosto netržní cenu. V mnoha případech jsou pak tyto byty obratem prodávány s vysokým ziskem. Ale na tento problém bylo zaděláno již v 90. letech, kdy započaly samotné privatizace bytového fondu a dnes již nezbývá, než se s tímto stavem smířit. Již samotný fakt, že každá městská část privatizovala dle jiných pravidel a za jiné ceny, vnesl do politiky bydlení mnoho nenapravitelných chyb. Jaksi totiž z této bytové problematiky vypadli lidé, kteří žádný dekret nevlastní ani ho nezdědili po příbuzných. Jsou tudíž odkázáni na volný trh s nájemným bydlením nebo musí strčit hlavu do chomoutu hypotéky na pořízení vlastního bytu. A to vše v naprosto jiných cenový relacích.

Na závěr zbývá jen konstatovat, že při současném arogantním způsobu vedení radnice nelze přepokládat, že bude brán jakýkoliv ohled na petici organizovanou pane Rábem, nebo jakoukoliv jinou.
Pokud se nezmění skutečnost, kdy ke komunálním volbám na Praze 3 se dostavilo pouze 38% oprávněných voličů a občané se nezačnou více zajímat o stav věcí veřejných ve svém nejbližším okolí,  a klást si otázky, kdo a proč je za tento tristní stav zodpovědný,  je velmi nepravděpodobné, že v blízké budoucnosti dojde k jakékoliv nápravě.

Michal Konvička





reklama